Turnaj hráčů nad 35 let ovládli domácí

Včera (tj. v sobotu 15.2.2025) se v žirovnické hale odehrál další ročník turnaje ve fotbale hráčů nad 35 let (každé utkání se hrálo 18 minut), kde jsme přivítali dva žirovnické celky (Žirovnice A, Žirovnice B), dále pak T.J. Kunžak, T.J. Slovan Kamenice nad Lipou a F.K. Kardašova Řečice. Celý turnaj byl hodně vyrovnaný. Tým Kamenice hrál dobře, ale vždy jim scházelo trocha toho štěstíčka a nakonec vždy o gól, max. jednou o dva všechny zápasy rupli, ale od posledního turnaje jsem každopádně viděl zlepšení. Kunžaku jsme chtěli vrátit prohru v jejich hale a taky, že se povedlo a oba žirovnické celky na jejich srdnatým výkon stačili a vyhráli. V posledních zápasech turnaje se rozhodovalo o prvním místě mezi oběma žirovnickými celky a týmem z Kardašovy Řečice.

Nejdříve se hrálo žirovnické derby, které nakonec po velkém hecování obou celků zůstalo bez gólů a body jsme si rozdělili ("staří pardi" hráli velice zkušeně a nenechali nás na ně vyzrát a zároveň jsme měli i v několika momentech štěstí, že jsme gól nedostali. Bohužel v průběhu tohoto zápasu jsem utrpěl zranění, neslučitelné s dalším pokračováním a náš tým Žirovnice A byl oslaben (ač já rád říkám, že odpadl ten nejslabší článek), takže byl vlastně posílen do posledního souboje o první místo s Kardašovou Řečicí. Byl to velký zápas, kde "Kardaška" byla lehkým favoritem. Také, že zápas tak začal a tým "Kardašky" začal útočit a bohužel jsme za chvíli lovili balon z naší sítě, kde útočící hráč ze země kopl do míče, který se do brány k tyči dokutálel. Ve chvíli, kdy jsme už smutnili, tak náš kapitán a legendární trenér v jedné osobě Roman Bártů zavelel k obratu: "Času dost! Hrajeme dál!" a taky, že ano, míč jsme v tu chvíli moc nepouštěli z nohy a když ano, tak chlapi dokázali pokrýt každý prostor k naší brance, takže jsme je do velkých šancí moc nepouštěli. Naopak nás začali podporovat a tlačit ke gólu místní fanoušci, což bylo znát ...a Roman, jako správný kapitán, za chvíli srovnal stav na 1:1, hala byla v euforii. Bohužel nám jí zase po nějaké době přerušil gól hostů, kteří se dostali o jednu branku zase do vedení. Bohužel pro ně, jsme na naší straně měli domácí fanoušky a tím pádem "o jednoho hráče" ve hře navíc. "Kardaška" nebyla na tak skvělé publikum připravena, znervózněla a začala víceméně již bránit. Naopak u nás bylo jen otázkou času, kdy dáme gól a vyrovnáme, což se také stalo a po krásné akci zakončoval do branky Jiří Doležal 2:2, publikum jásalo a začínali věřit v obrat, jelikož na první místo nám remíza nestačila, museli jsme ještě přidat a ač naše mužstvo "Žirovnice A" bylo již zcela vyčerpané, každý měl nějakou tu "bolístku" a jejich plíce div nezkolabovali, tak v rytmu publika doopravdy obětavě ještě přidali a věřili jsme v tu vítěznou branku. Tým "Kardašky" byl z tohoto náporu tak rozhozen, že než něco v útoku vymysleli tak už dávno byli ze všech stran pokrytí a chlapi hráli jako jeden celek a všichni do toho šli na maximum! Což při dobývání jejich branky bylo znát a ač jejich gólman dělal, co jen mohl, tak na dorážku Jan Metlička už byl krátký (3:2) a jakmile míč rozvlnil síť, tak publikum začalo jásat a všichni již začali věřit, že to ty tři minuty do konce udržíme. Bohužel pro nás se tým Kardašovy Řečice rozhodně nehodlal vzdát a začal velice nepříjemně útočit, ale my jsme byli rozhodnutí je do žádné akce již nepustit, pokud se něco přeci jen naskytlo, tak byl proti náš zkušený gólman David Bartizal a ač při nás taky stála štěstěna, tak se nám již vítězný stav 3:2 povedlo uhájit a tím i propukly velké oslavy, které pokračovaly dlouhé večerní hodiny. Konec byl velice emotivní, jak ze sportovního dramatu (věřím, že o tom někdo natočí film).

Putovní pohár tak po roční pauze zůstává zase doma a já již jen poděkuji všem, kdo se zúčastnil, ať již jako hráč a nebo jako divák, protože ta atmosféra byla unikátní a vítězství o to sladší.